Vrtěti psem

Nevinné psí humoresky

Jak panička dofoukla duši

Včera se to stalo. To kolo, co rok stálo na chodbě a nešlo za boha nafouknout žádnou pumpičkou, bylo konečně nafouknuto! Když jsme jely autem do Kunratického lesa, kam s paničkou jezdíme běhat (teda já běhám, to co předvádí panička, nemá myslim zatím pojmenování), tak se po cestě zastavila u benzínky, vytáhla bicykl a dofoukla mu všechny duše.

Teď je jen otázka, zda panička zabije jenom sebe nebo i mě

Teď je jen otázka, zda panička zabije jenom sebe nebo i mě

Začalo to o víkendu na návštěvě u babi a dědy, kde se rozhodla, že se pojede večer vykoupat k jezeru. Vyfasovala od dědy kolo z roku jejího narození a s ohlušujícím vrzáním se rozjela směr Mácháč. Celou cestu na mě křičela „Lajko néééé!“, to když jsem jí schválně křižovala dráhu, „Lajko joooooo!“, když jsem omylem zabloudila na chodník a „Lajko, tak já nevim, já tě asi zajedu!“, když jsem si stoupla doprostřed cesty. Bylo to docela vzrušující a natolik se jí ten adrenalin zalíbil, že se rozhodla praktikovat tenhle způsob přesunu i po Praze.

A musím říct, že i mě to docela baví, konečně máme nějaký tempo a pořádně se proběhnu. Ale co mě teda dost sejří, je to, když jede z kopce. To vůbec neni fér! To je naopak zas tak rychlý, že si vůbec nestačim přečíst místní noviny. Ani jeden čmuch nedám, takže pak nevim, kterej fešák tam prošel, kdo je v tom, kdo se s kým vyspal. Jsem ráda, že doběhnu paničky kolo.

Ale už jsem našla řešení! Když jsme chodily pěšky, odběhla jsem si na velkou stranu jen jednou za cestu. Teď si to pěkně rozkládám a zatím jsem u dvou dávek, ale věřím, že to ještě vylepším. Není lepší pohled, než jak se panička uhánějící z kopce zastavuje, obrací bycikl, šlape zuřivě nahoru a sbírá můj krásný výtvor. A já si zatím pěkně vočuchávám všechny rohy a zjišťuju potřebné drby.

Myslím, že najdeme společnou cyklistickou rovnováhu a bude se nám to líbit oběma. A já aspoň začnu konečně víc snídat. To aby bylo z čeho tvořit více dávek, kapišto?

BLOG | LAJKA | KOMIKS

2 Štěků

  1. No dneska jsme byli s Járou na procházce a bylo to fakt suprčupr, krmili jsme nějaký velký zvířátka s velkym čumákem (zkusila jsem mu dát pusu, vyšlo to!), pak jsme byli někde na louce a bylo tam spoustu mňamek, Jára jim řiká „Rozko nech ty bobky, čuně!“… takže si myslim, že se snima nechce dělit a potají je tam užírá. I tak mu ráda dám pusinku.
    … Jó a taky je prej teďka „in“ nejíst granule, ale tomu bulváru nesmíte zas tak věřit.
    Rozka ♡

  2. Lajka

    27/07/2014 at 20:58

    Někdy si řikam, proč s těma bobkama páníčkové tak nadělaj. Tuhle mi Azí ukázala „lidovce“ a taky řikala, že musíme bejt hlavně potichu a nikdy se nepřiznat. Ale oni to vždycky na nás nějak poznaj, asi jim to taky voní. Tak já nevim, nebylo by snažší se navzájem rozdělit? A budeme radostně vrtět všchni:)

Napsat komentář

© 2021 Vrtěti psem

Theme by Anders NorenNahoru ↑