Myslím, že je na čase vypustit do světa příběh, jak jsem poprvé cestovala v přepravním batohu na skutru. Ne, nebude to veselý příběh. Ještě dnes, když vidím skutr, tak se mi začne houpat žaludek.

Takhle vypadá odměna za traumata z dětství

Takhle vypadá odměna za traumata z dětství

Začalo to všechno tak nevinně, venku, procházkou a slovy „Pořádně se vyčůrej, vykakej, ať mi tam nic nepustíš“. Kde tam? Vrtalo mi hlavou. „Víš, dneska do práce nepojedeme tramvají“. To mě mátlo ještě víc, zatím jsem poznala jen auto a to nikde v okolí neparkovalo. Raděj bych teda vlak, líbí se mi to drnc drnc, hezky se mi při tom spinká, ale když auto, tak budiž, nějak to přežiju.

Tohle je zároveň i příběh o mojí naivitě. Dá se říct, že tímto zážitkem utrpěla hodně velké šrámy. Tady jsem pochopila, že svět se netočí podle mě, naopak, svět se točí podle toho, z čeho na něj koukáte, a jak rychle se pohybujete. Nebudu chodit kolem horké kaše. Byla jsem narvána do síťované věci, co byla přepravním batohem pro zvířata, panička si ho dala na záda, nasedla na skutr, nastartovala a vyjela. Moc se v něm nedalo hejbat, čumák jsem měla přilepenej na síťce, zuřivě jsem dýchala a modlila se ke všem svatejm kostem.

Jely jsme naštěstí asi jen deset minut, ale stačila jsem se přitom poblejt a dvakrát se v tom omezeném prostoru gymnasticky otočit. Když mě konečně vypustila, hodilo mě to nejdřív doprava, pak doleva, pak jsem udělala pár kroků vzad a pak se poblila ještě jednou. Ale dobrý. To už bylo naštěstí naposled. Když jsme jely nazpátek, tak už se to obešlo bez těchto vedlejších účinků. Co vám budu povídat, žádnej šlágr to nebyl a vypadlo to, že jsem musela v minulém životě fakt zlobit.

Naštěstí panička zjistila, když mě chtěla za 14 dní do batohu narvat znova, že už je mi malej a nevejdu se tam. Rostla jsem jako z vody. Taky jsem měla velkou motivaci růst, protože jinak by mě tam rvala pořád. Ó, děkuji ti, veká psí mámo, že můj táta byl habán a ne žádnej prďola. Tím jsem se tomuto přepravnímu systému s úspěchem vyhla a teď už pláču jen v autě, když sleduju tachometr.

BLOG | LAJKA | KOMIKS