Moje mamka a taťka se měli jako fakt rádi. Hodně rádi. Tak hodně, že i když mamku hlídala pětičlenná rodina, stejně se jim to povedlo. Asi během třiceti vteřin. A samozřejmě v přítomnosti těch pěti lidí. Myslím, že to byl rekord v rychlosti početí. Prostě láska zas zvítězila, Benny a Amy se milovali natolik, že pro ně nebylo překážkou vlastně nic. A strejda Jerry, kterej s náma žil taky, zas ostrouhal nos.
Byl to pro mě hotovej psí ráj, nejenže jsme s mamkou i taťkou byli v jedný rodině, ještě jsem měla osm sourozenců. Páníčkové nám sice říkali devět žížalek, ale cítili opravdu velkou zodpovědnost. Vyvářeli nám, starali se ve dne v noci, pořád měnili podestýlku, uklízeli hovínka, někdy to byla fakt sranda je sledovat. Teda spíš psina. Takže jsem zažila takový to šťastný plnohodnotný dětství. A bylo by to fajn dodnes až na pár věcí.
Krmení žížal
Ta první je moje cestovní premiéra v přepravním batohu na skútru, za kterou se stejně ještě jednou pomstím a druhá když ta rodinná idylka skončila. To mi bylo právě pět měsíců.
Dneska jsem už zase šťastnej pes, užívám si života, miluju drbání na břichu a v podpaží. Mým cílem je všechno olíznout a nejšťastnější jsem, když se mi to povede bez nesmyslnejch povelů jako „Lajko, nelízej“ nebo „Lajko, jen čuchat, ne že to i sežereš“.
Bydlím u parku, kde je spousta kámošů. V okolí je neskutečně stop a vůní. Hotový poklady. Takže mám pořád co číst a po čem pátrat. Někdy najdu i voňavý hovínko. Patří těm fousatejm pánům, co občas spěj na lavičkách. Nevím, proč oni choděj ven jako já, když nemaj paničku, co by to uklidila, ale to mě nějak netankuje. Hlavní je, že tam jsou, voňavé a čekaj na mě. A všechny tyhle poklady mi ukázala Azíza. Je to fakt kámoška.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.