Jednou jsme s Azí a s našima paničkama běžely parkem, co se jmenuje Grébovka. Minule mě teda jeden německej ovčák opravil, že správně je to Gröbovka, ale to ať si trhne levou zadní, já mám prostě pražskej slang a stejně jenom chtěl, abych na něj špulila rty. No a v tom parku mě Azí odtáhla stranou do křovíčka a tam mi ukázala další nádherné tajemství psího světa, o kterém vám chci vyprávět.
Miluju tajemná křovíčka
Říkala, že takový místa neukazuje jen tak někomu, tak ať si toho považuju. Azí mi vůbec ukazuje samý super věci. A nejen to, nechá mě jíst i svoje pamlsky a toho si vážim opravdu moc. Hlavně když to jsou takový ty buvolí kostičky. Zrovna dneska jsem u ní doma sežrala celou jednu její kost a Azí se na mě při tom velmi, ale opravdu velmi zblízka dívala. Asi jako podpora, aby mi nezaskočilo. Je to hodná holka, měla takový dojatý smutný voči. Ale zpátky ke křovíčku.
Proplazily jsme se až uplně do středu celýho toho rododendronu a tam na nás čekal. Lidovec. Dneska už vím, že lidovec je nádherný voňavý výtvor a můžete hádat, kdo ho vytvořil. Tenkrát jsem na ni ale koukala, co to jako má bejt. Do tý doby mě vůbec nenapadlo něco takovýho vočuchat, natož ochutnat. Ale říkala, že cajk, ať se nebojim, že budu moc spokojená. A byla jsem!
Kdo už tak nebyl spokojen, byla moje panička. Musím říct, že od tý doby, co jsem hárala a je ze mě už velká uvědomělá slečna, tak mě nepotrestala kousnutím do ucha. Ale tentokrát to nějak nemohla vydržet a zakousla se. Možná ji lákal taky ten lidovec, kterýho ze mě cítila. No, nedivím se. Víceméně při tom kousání do ucha stačila ještě skrz zuby cedit něco o vaně, koupání, smradoších a že jsem prase. To teda nejsem! Prase jsem jednou viděla a vypadlo uplně jinak než já. Nemělo chlupy, místo nosu mělo zásuvku a smrdělo.
Azí mi ukazuje další psí tajemství
Od té doby mě kolem tohodle oblíbenýho křovíčka vodí na vodítku. Kolikrát ji řikám, ať nežárlí a pustí mě, že jí místo ukážu a klidně se s ní podělim, ale ne, stejně mě nepustí. Je to stará konzerva a vůbec nemá lidový srdce jako právě Azí.
Naštěstí máme křovíčka i u nás kolem psí louky. Ale to se mi zatím zadařilo jen jednou, taky samozřejmě s Azí, když mi ukázala další tajný voňavý místečko. Že to bylo od paničky opět završeno kousnutím do ucha, už asi ani psát nemusim. Ale i tak zjišťuju, že mi to zatím za to stojí. Panička totiž nekouše moc, naučila jsem se kňučet o oktávu výš a docela to zabírá. Možná ji křivdím a možná to lidový srdce nakonec i má.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.